Pavla Neuhöferová aka
Je to rodilá Choceňačka, co se sice teď třetím rokem toulá po Novém Zélandu a i když s nimi teď zrovna nevystupuje, stále se cítí jednou z nich a hrdě se k nim hlásá. Jednou Paleťák, dycky Paleťák!
Paleťáci pro ni jsou a navždy budou srdcovou záležitostí, pootevřeli ji dveře do světa divadla, získala v nich neskutečnou oporu, krásná přátelství a nezapomenutelné zážitky. K divadelní improvizaci přišla jako slepá k houslím, když ji na Bitvě pěti armád (rozuměj akci, kde jsou lidi převlečení za elfy, skřety a trpaslíky a midlí se mezi sebou dřevěnými zbraněmi) u ohně oslovil Drirr, že do Paleťáků hledají holky a jestli bych to nechtěla náhodou zkusit. Pája si nejdřív myslela, že se asi úplně pomátl, protože ona je tanečnice a na jevišti prostě nemluví. Vrtalo ji to ale hlavou a protože má moc ráda výzvy, šla do toho. A ještě že tak! Improvizace ji změnila život a stala se součástí její životní filosofie. Líbí se jí na ní hlavně to, že přináší lidi do přítomného okamžiku, je to týmová práce a když se to povede, a opravdu se partneři na jevišti na sebe naladí, je to prostě nekonečná jízda na vlně kreativity. Člověk je v jakémsi stavu “flow” a jen přijímá nabídky, nic složitě nevymýšlí, je v celém prostoru a ne pouze uvězněn ve své hlavě. Myslí si, že by se improvizace měla vyučovat na základní škole vedle matiky a českého jazyka.
Pája vystudovala taneční konzervatoř Duncan Centre a posléze Nonverbální divadlo na pražské HAMU. Poté drze frnkla na Nový Zéland, kde už nějaký ten pátek je. Učí se pořádně anglicky, rozvíjí svoje improvizační schopnosti (protože chce být přece po návratu Paleťákům co k čemu), buskuje s akordeonem po Wellingtonských ulicích, výletuje s Danem v autě po Zélandské krajině, bubnuje na Taiko bubny, hula hoopuje, dělá po kavárnách, učí v československé škole české děti českému jazyku a prostě dělá, co se zrovna namane. Vytvořila zde site-specific performance o životě baristky a cestování po Zélandu- Coffee Bean-Queen Machine a teď chystá další s názvem The Wild Card, inspirované knihou Tajemství karet od Josteina Gaardena.
Miluje být mezi lidmi ale i sama v přírodě, učit se novým věcem (takže toho umí celkem hodně, ale nic pořádně), neumí moc věci dotahovat, je impulsivní a úplně nejradši tančí na živelnou hudbu s balkánskými rytmy, kde to může pořádně roztočit, samozřejmě s nějakou pěknou sukní.