Andrea Moličová aka
Po přečtení knihy Peníze nebo život? od Tomáše Hajzlera jsem se chtěla živit prací, která mi bude dávat smysl a bude mě bavit. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem po prvním roce na pozici marketingové specialistky potkala stejně smýšlející duši: Sira (Tomáše Jirečka). Slovo dalo slovo a začali jsme podnikat. Pomáháme lidem najít jejich talent v oblasti komunikačních dovedností. Školíme manažery, vedoucí týmů, obchodníky, ale i učitele nebo lidi, kteří učí první pomoc. V lektorské roli mě můžete zažít i na kurzech improvizace, které máme s Paleťáky s láskou připravujeme od roku roku 2015. Všechny kurzy vedeme s metodikou aplikované improvizace. Umožňují intenzivně, s hravostí a nadhledem rozvíjet oblast komunikace, kreativity, spolupráce týmů, koncentrace a well–being. Můžu potvrdit sama na sobě.
A protože mám ráda různorodost, navlékám na sebe další role. Mám na starosti produkci božího festivalu Mezinárodního divadelního festivalu REGIONY a hudební lahůdku, festival Jazz Goes to Town. Vše pod hlavičkou kulturní neziskovky kontrapunkt. Do tohohle pracovního týmu jsem se přidala ve třeťáku na vejšce, protože jsem chtěla napsat smysluplnou bakalářku. Díky tomu jsem našla smysluplnou a skvělou práci s výborným týmem lidí.
Delší dobu jsem si pohrávala i s myšlenkou, že budu moderovat kulturní akce. Přišlo mi to jako úplně božsky vydělaný peníze. Lidi ti platí za to, že se hezky oblíkneš, namaluješ, usměješ, jsi středem pozornosti a řekneš pár vět. K tomu se podíváš na zajímavý akce a většinou si pochutnáš na dobrým cateringu. Značka ideál. A vlastně stačilo říct to nahlas pár lidem, nasdílet fotky z akcí a lup: je ze mě moderátorka!
Mimo práci miluju Paleťáky, kterým věnuju většinu volného času. Jsem tak trochu kavárenský povaleč, který dlouhou dobu neměl kafe rád. Zásadně si dávám kapučíno s dortem. A nestydím se za to 🙂 Ráda trávím čas s rodinou, v přírodě, hraju na flétnu, kytaru a klavír, i když fakt málo. Baví mě kratší strategické deskovky, larpy, jezdit vodu, zahrada u baráku, svíčky, teplo krbu, jaro, léto i podzim a takový ten čas, kdy člověk nikam nemusí a může se spontánně rozhodnout, co chce. Jo a fakt se dlouho rozhoduju. Hodně dlouho. Skoro u čehokoli. Jsem váha.
